Zpět na úvod

Hornické muzeum

Home
Úvodní slovoČasté otázkyGalerie
Historie PlanéHistorie dolování v okolíDobývání uranu
Šlikovská mincovna

Historie dolování v okolí

Doly na Ag, Pb, Cu a Sb v Plané jsou známy již z doby předhusitské. V pozdějších kronikách jsou zaznamenány doly na stříbro pod plánským zámkem a pod městem. Od roku 1584 pracoval na Kromwitbergu (sev. od Plané) důl Sv. Ondřej (St. Andreaszeche) bohatý na argentit. Pracoval pak ještě v létech 1740-1759. V roce 1692 pracoval důl Sv. Petra a Pavla na Schtanze (Schlanzafur). Je na konci Petrského předměstí podél plzeňské silnice na svazích Bohušova vrchu. Opuštěn v r. 1695.

Z roku 1589 známe u Plané důl Sv. Marie Pomocná (St. Maria Hilf) považovaný za vitriolový, t.j. důl, kde se dobýval pyrit. Pracoval také v letech 1689-1694. Ještě v minulém století byla nad domovními dveřmi domu č.p. 12 zazděná ukázka galenitu a existuje pověst, že zde bývalo ústí důlní chodby, ze které tento vzorek pochází. Staré důlní dílo bylo naraženo při stavbě Medvědího dvora (objekt v sousedství bývalé mincovny na dolním náměstí). Významná stará hornická oblast se nachází mezi obcemi Chodova Planá, Dolní Kramolín, Boněnov, Michalovy Hory a Vyškov. Dolovalo se zde již ve 13. století stříbro, měď, olovo, kobalt a nikl. Poprvé jsou doly uvedeny roku 1437, kdy bylo uděleno povolení hrabat Šliků. Podle nejstarších propůjček měl v roce 1542 hrabě Šlik důl s hlubokou štolou na Lasurbergu. Bylo to svého času jediné místo v Čechách, kde se dobývaly kobaltové a niklové rudy. Kobaltově rudy sloužily jako materiál na modrou barvu. Oživení těžby stříbra nastalo v roce 1580, kdy Jiří Huber a Kryštof Stubendorfer razili novou jámu Štěstí s radostí. Jak vyplývá ze záznamů, byl tento důl nejbohatším z celé této oblasti. Současně byla započata ražba hluboké dědičné štoly Rakouský dům od Dolního Kramolína. Tato štola dosáhla celkem délky 3 km. Do doby ukončení této štoly byl důl odvodňován štolou Císaře Zikmunda. Největšího rozmachu nabyla těžba stříbra na počátku 17. století. V roce 1602 jsou v provozu další doly, Sv. Barbora, Mladí Sasové, Sv. Alžběta, Nejsvětější Trojice a Štola Císař Zikmund. Do roku 1609 přibyly další doly Sv. Jiří, Boží požehnání, Sv. Jakub a jiné. Současně byla ražena štola Sv. Anna u Pavlovic. v roce 1623 je uváděno 52 horních dě! v provozu. v roce 1623 počali Šlikové znovu zmáhat důl Štěstí a radost. Šest let bylo nutno práce dotovat, úspěšná těžba byla jen v letech 1629,1633, 1641, 1644, 1650a 1651.

Po roce 1663 byla těžba na dole zcela zastavena. V roce 1670 zahajuje Marie Maxmiliána Sinzendorfová na dole novou těžbu, aniž by důl vykazoval příjmy. V roce 1675 od těžby upustila. Koncem 17. století se ještě několikrát pokusně dolovalo, většinou neúspěšně. Ve 20. letech 18. století byla zprovozněna dědičná štola Rakouský dům s dolem Štěstí s radostí. Současně v roce 1721 byla vyražena nová jáma nazvaná Nové Štěstí s radostí, která dosáhla hloubky cca 130m. v roce 1730 jev oblasti Michalových Hor uváděno 29 cechů v provozu.

V roce 1838 jsou uváděny v provozu 4 cechy. Kromě toho se těžil ještě kobalt a antimon u Boněnova a měď na dole Wolfram. V 80. letech 19. století byla těžba v revíru postupně ukončena. V roce 1910 se společnost Gluck auf AG z Zurichu pokusila opět obnovit těžbu. V roce 1916 těžba pokračuje a je údajně vydatná.

V Michalových Horách v této době byly v provozu doly Jan Křtitel, Barbora a Jakub (Pb, Ag), Sv. Michal (Ni), ve Výškově důl Alois (Pb, Ag) v Boněnově doly Boží Požehnání a Coelestin (Sb). Dalším pokusem o obnovení těžby bylo vyhloubení nového dolu zv. Nová jáma v letech 1911 1923 společností DeutschBöhmisch Erzbergbau AG. V roce 1935 byla shledána těžba nerentabilní a důl byl uzavřen.

Dalším významným stříbrným revírem byla oblast Smrkovce a Horních Lazů. První žíly byly otevřeny hrabětem Šlikem v roce 1545 (štola Maria Hilf). Po Bílé Hoře doly upadly a brzy byly opuštěny pro malý obsah stříbra. Další pokusy o obnovu těžby byly učiněny začátkem minulého století v roce 1812. Těžba nepřinesla výsledky a brzy zanikla. V roce 1847 byla štola Maria Hilf znovuobnovena, ale práce byly ukončeny již o rok později, v roce 1848. Posledním pokusem o těžbu stříbra bylo ražení štoly na levém břehu Podleského potoka v roce 1853. Na žílách se stříbrem a vizmutem pracovaly štoly Jan (JohanniStollet) v záp. části revíru, dolní štola Marie Pomocné (Untere Maria HilfStolen) v údolí Podleského potoka, horní štola Marie Pomocné s několika šachtami k povrchu, šachta Anna o délce cca 120 m s 10 m hlubokou šachtou, štola faráře Prossla cca 150 m od štoly Anna a novější štola na levém břehu potoka.

S dolováním v oblasti Plané a Michalových Hor souvisí rovněž důlní revír v oblasti Tří Seker. Dlouhou dobu zde byly dobývány zejména měděné rudy, také rudy olověné, stříbrné a kobaltové. První zmínky jsou z roku 1536, kdy byly doly otevřeny Kašparem Pflugem a trvaly až do roku 1736. V roce 1836 byla těžba obnovena. Byly raženy dvě štoly, jedna u tzv.Stollmuhle (Na Štole) východně od obce Tři Sekery, druhá na západním úbočí, kde stojí obec. Názvy starých dolů: Antonín (Anton), Anežka (Agnes) a Jan Nepomucký (Johann Nep. Bleizeche). Ještě v 19. století se dolovaly kobalt a stříbro. Byly obnoveny doly Eliáš (Eliáš Kupferfzeche) a Sv. Štěpán (St. Stephani). V roce 1685 se pracovalo za Skelnou hutí u Habermuhle na cechu Sv. Víta (Sankt Viti Zeche). V 16. století zde byly dobývány měděné rudy. Při pracích v letech 1916, 1923 byly nalezeny uranové rudy. Severně od Tří Seker se dolovala měděná ruda u Nového Metternichu. Dolováno bylo na východ na Stockzeche a západně od severního cípu obce na Bärenzeche. U obce Broumov byly dobývány rudy Au, Pb, Fe. Nové dolové práce uvedeny v roce 1855.

Zlato bylo rýžováno na dvou malých potocích u Bärenlohu a u Slatiny. V lese Goldschachteri jsou patrný zbytky po rýžování na východním úbočí dyleňského hřbetu. Podle Sternberga se rýžovalo od Dyleně až k Hamru kyseleckému (samota východně od Mýtiny), kde stará rýžoviska připomíná komplex odvalů.




Josef Ansl, 2003